buď, neboť

minima-list

2011-03-05T20:10:00.008+01:00

Předběhnout sama sebe a nastavit zrcadlo vlastnímu strachu. Vydržet ten pohled. Dusivou otázku - komu patří jazyky v mé hlavě? Myslím se, nebo jsem? Ustát to. Uplně nahá. Před vlastním autopilotem.

A zároveň normálně žít. Fungovat. Jíst. Číst. Zkrátit vlasy a za chvíli (nebylo před chvlkou léto?)pracovat --> nikomu neublížit. To-do-list 2011 je nějak dospělej.

č. 10 po vysvědčení

2010-07-02T00:20:00.003+01:00

kdybyste si mohli na léto naprogramovat svýho autopilota, jak by vypadal?

vyrobte si poctivý vysvědčení, slavnostně si ho předejte a nezapomeňte na průhledný desky a zelektrizovaný vlasy!

a nemilujte profesionální mindreadery - chirurgové jsou snazší, praktičtější (a nudnější)

nejvíc mimo: helper in need, starý sníh, therapy

2010-05-15T20:29:00.006+01:00

Myslim na ty prázdniny před pěti lety, kdy jsem si připadala po maturitě najednou hrozně stará a zamilovávala se v metru do holandskejch tatínků se snubním prstenem, mapou a ženou po čtyřech porodech.
Všechny peníze, který jsem v dubnu vydělala hektickym překládánim, investuju do duše. Do psychiatra. Pořád ještě nevim, jestli je to víc moje rozhodnutí a muj strach z toho, že tentokrát přijdu o rozum defiitivně, nebo nátlak pár lidí kolem. Ale. Může mu být tak čtyřicet. Pětačtyřicet spíš. Vlastně klidně padesát. A nepřipadá mi prastarej. Bere mě ruce do hezkejch rukou.
Vyprávět o svých spodních proudech, o bolesti a fentanylovym království, o strachu z nebolesti a z úplný prázdnoty je v cizí řeči snazší a těžší zároveň.
Že mi věří. Že mám psát. Sezamy, deníky, pořád. Tak píšu, a o nic líp mi není. Třeští mi hlava a kosti, zdaj se mi sny, ze kterejch se probouzím svěží jako po maratonu a únavová zlomenina č. 1 mě/tohle počasí nenávidí. Připadám si, jako by mě v noci někdo rozebral na různý směry, prostory a plošky a sestavil mě nepřesně, jenom trochu, ale dost na to, aby to hodně bolelo. A mnohem víc než bolesti se bojim toho, že tu bolest zveličuju. Proto pokaždý na otázku "na škále od 0 do 10" odpovídám mnohem míň, než si myslím. Než cejtím. Myslí člověk bolest nebo cítí? Není každej život a každá básnička jenom něco jako transormovaná bolest? Znamená to, že jsem prostě jenom slaboch? Mám teplotu. Nedokážu vypít 2 litry vody denně.
A proč jsem ještě naživu, proč se cukám a kopu a ještě pořád věřím (fakt?) tomu, že jednou jednou jednou budu žít normální konstruktivní život?

č. 9: schizofrenie pro začátečníky

2010-04-25T14:19:00.002+01:00

Na psychiatrii chodí kromě nejpodivnějšío docenta a KGB agenta (o kterým jsem si kvůli přízvuku myslela, že je na Erasmu a on se hrozně urazil) taky nejsebevědomější kluk, s kterým mám bohužel skoro všechny předměty. Je to čím dál divnější. Od jeptišky v recepci až po hodinový monology sebevědomýho kluka o tom, jak zná spoustu lidí, který vnímaj ty signály, co vychází z elektroniky (hlavně z mobilů a počítačů) jako nějaký tělesný prožitky (jedna jeho kamarádka dokonce jako víc než příjemný tělesný prožitky). Ehm. Vlastně by mi by ty řeči byly nejspíš jedno, kdyby všem tak ostentativně nedával najevo, jak jsou dvacet pater pod jeho intelektuálním prahem a nepoužíval jednou za minutu výrazy typu physikalische Unschärfe i před pacientama.

Každopádně signály. Věřim na ně. Vždycky jde o prahy, o citlivost. A když schizofrenik slyší neexistující hlasy, v jeho mozku se aktivujou přesně ty centra, který se aktivujou normálním lidem, když poslouchaj reálný hlasy. Narozdíl od sebevědomýho kluka jsem ale dost daleko od toho abych to pochopila. Ale:
Vyberte si rostlinu.
Udělejte rozhovor s rostlinou.
Zaznamenejte název rostliny a rozhovor (nějak).
Třeba se dozvíte něco novýho.

č. 8: o kráse

2010-04-01T19:39:00.003+01:00

Tohle mě štve.
I když Dove zase kácí šílený kilometry čtvereční pralesa na palmovej olej.
Ale. Možná jsem přecitlivělá.

Vymyslete min. 10 úplně jednoduchejch definic krásy. Žádný velký slova.

Všechny nějak vyrobte/napište.

Nenápadně je propašujte tam, kde je to možná potřeba. (Takže všude. Třeba do knížek v knihovně, na zastávku nebo do tramvaje, do převlíkací kabinky, určitě vás napadnou lepší místa.).

Skromná inspirace:

největší respekt

2010-03-22T21:04:00.007+01:00

Absolutní respekt.

A relativní pocit ubrečenýho spratkovství.

Já vim, že to takhle nefunguje, že jsem si tolikrát úplně vážně přála vyměnit třeba nohu za některý démony v hlavě, ale.

Jednotka toho, co člověk ještě vydrží, je právě tak silná, jak si myslí.

Další obrázky tady.

mimo:systém

2010-03-19T14:39:00.003+01:00

Nějak se mi podařilo si tenhle týden domluvit a uvidět asi pět různějch výstav. Mimojiný Zdeňka Sýkoru v Městský knihovně. Pár věcí se mi líbilo a u návhu letenskýho větráku (asi v jedenácti jsem tam přelezla plot a dostala pusu) se mi prozměnu zastesklo po nejlepší části Prahy, ale jinak žádná láska na první pohled. Nejsem úplně milovník moderního umění, někdy úplně cejtim kus starý suchý dámy ve mě, drží pět centimetů nad talířkem titěrnej hrníček earlgraye s mlíkem, míchá do něj kostky cukru ve tvaru srdcí, kár, pik a křížů (pamatujete si na ně?) a mumlá si, že moderní umění to je přece Modigliani a Paul Klee a ti hoši potom, ti si tedy ani trochu nerozumí.
Ale zpět k Sýkorovi. To, co mě úplně vzalo dech byl ten systém za jeho obrazama. Obrazy, který se jmenujou prostě jen "Linie 147" etc. a vypadaj zdálky jako obrázky namalovaný v počítačovym malování jsou totiž výsledek brutálně propracovanýho systému souřadnic, 8 možnejch náhodně generovaných směrů a jejich změn (včetně těch mimo formát, těch, který se na obraz nevešly), vypočítaný jsou i odstíny barev, tečny a míjení. A přesto to nepůsobí sterilně a počítačově. Sám Sýkora tam někde píše, že u něj se systém a intuice nevylučuje.

Jakej základní systém je ve vás (v případě, že je)? Intuice? Náhoda? Tělo? Nebo nějaký pevně určený souřadnice, ohraničení (dobrovolný vs. nedobrovolný), pravidla, opakující se motivy a motivace? A vnímáte svůj systém, musíte i ho připomínat? Vytvořili jste si ho aktivně nebo ho prostě jenom cejtíte? Potřebujete ho?

č. 7: zaklínadlo

2010-03-10T20:10:00.004+01:00

Muj nudnej, cynickej a overanalytickej mozek, nedůvěřivej ke všemu ezoterickýmu, homeopatickýmu, nadpřirozenýmu a magickýmu (kromě Harryho Pottera, to je jasný!) trpí, ale někdy pevná vůle, logika, I've been there někdy prostě není všechno. Stopadesátejosmej relaps týhle dlouhý dlouhý zimy. Ztrácet barvu čekáním. Takže: vytvořte malý zaklínadlo.

Přivolejte jaro. Nebo to, co právě teď potřebujete.

Nemusí být nahlas.

mimo: kukly trochu pro jakuba a pro zoe

2010-03-04T22:01:00.005+01:00

Protože zoe o kukle nedávno psala a Jakub má mimojiné schopnost odvíjet ze zakuklenců někdy jemný a někdy drsný kuklí předivo a háčkovat z něho tlustý ponožky, ve kterejch se přecejen chodí trochu líp než v kukle.

č. 6: pouliční výbor

2010-02-20T20:43:00.004+01:00

Šestka je osvětový veřejně prospěšný úkol.
Najděte blízko místa, kde bydlíte, ulici, kterou pojmenovali po někom, jehož jméno vám vůbec nic neříká. Zjistěte o té osobě nějaké základní info a vyrobte počasívzdorný osvětový materiál pro kolemjdoucí. Osvěcujte své okolí.

č. 4+5: on being a root

2010-02-11T01:01:00.004+01:00

Babičky píšou nejlepší maily. Možná i dědečkové, to neposoudím, protože od žádnýho už mail nemůžu dostat. Takže:

č. 4: Napište mail (dopis, vzkaz...) svému vnoučeti, kterému je právě tolik, kolik vám bylo (je) v roce 2010. Samozřejmě by neměly chybět nějaké ty babské/(dědkovské?) rady do života.

č. 5: Najděte fotografii (nejlépe portrét) vašeho již nežijícího předka (kterého jste znali nebo neznali). Vytvořte (jakkoli- hlína, papír, sádra, dřevo, lego, linecké těsto...) předkovu (a femininum od předek?) bystu (bustu?). Připište jméno nebo to, co pokládáte za nejdůležitější. Vystavte.

Go do.

PS: Trochu (hodně) nestíhám a navíc zjevně ovládám pouze primitivní zařízení typu blogger, gmail, flickr -> jedinou šancí se teď zdá být: vytvořit účet na flickru a jednotlivé úkoly (resp. úkoly jsou uložené jinak a smysl toho je jinde, ale myslím, že podívat se na úkolové endprodukty ostatních je taky zajímavý) roztřídit do složek. Nic jinýho mě nenapadá. Zkusim to vyrobit dříve než roztaje všechen sníh a led (což je tuhle zimu v Berlíně něco jako aktualizvané až naprší a uschne).

č. 3: average colour of your universe

2010-01-24T00:35:00.003+01:00

Tohle je průměrná barva vesmíru. Fascinates me. Ale protože ne vždycky věřim na objektivitu, úkol č. 3 zní:
Namíchejte, popište, vyfoťte... popř. přeměřte elektromagnetický spektrum průměrný barvy vašeho vesmíru. Pojmenujte (viz. cappucino cosmico, comic latte, skyvory, univeige:)

páteční úkol č.2: mapa

2010-01-08T22:35:00.003+01:00

V totálně zamrzlým berlínským předklauzurovým učícím skluzu zatím ještě pořád dost neintenzivně přemýšlím, jakým (citlivým) způsobem zveřejnit "výsledky" jednotlivých úkolů, ale do příštího týdne snad něco vymyslím -> ukážu. (Inspirace a návrhy vítány!) a moc díky všem účastníkům úkolu č. 1, těm viditelným i neviditelným, známým i neznámým.

Úkol č. 2: Vykoukněte doma (resp. v místě, kde právě trávíte nejvíc času) z okna. Nakreslete co nejpodrobnější mapu toho, co vidíte, včetně vysvětlivek. Vyfoťte. Trefte domů. That's it.

úkol č.1: 1999

2010-01-01T22:48:00.006+01:00

Napište 5 pro vás důležitých událostí, které se staly v roce 1999. Není nutné, aby se vás týkaly osobně, jde o stopu, kterou ve vás zanechaly. Jedna událost = jedna věta, očíslované od 1 do 5.